Music [] The SIMS real [] :ham Obrázky []
REKLAMY SEM

Nemožné

7. listopadu 2011 v 18:56 |  Nemožné
Brána se otevírá, vystupuje z ní tajemná osoba zahalená stínem. No nezačíná to strašidelne? :D
Vychází, dává nohu přes nohu, prostě jde, míří dopředu. Čím je blíž k naší hrdince, tím víc jde vidět. Určitě to bude nějaký vrah, pomyslela si Sid. Je tak obrovský, zdá se jí, když stojí před ní. Dívá se na něho a on na ni, nic neříkají, stojí naproti sobě a mlčí.

Víc se zaměří na jeho obličej, ty oči! Jeho oči nemají žádnou barvu? To není možné, jsou bílé jako by mu do nich nasněžilo.
"Sid." Řekl tiše, ale i tak ji jeho hlas vylekal, byl jako rozskřípané dveře
"A-ano?"
"Siiid." Prodloužil její jméno, ale to jí nic neprozradilo
"Ano?"
"Sid.. Ty."
"Co já?" Už jí ani nepřišel strašidelný, když pořád opakoval její jméno
"Mé oči, mé krásné oči." Naklonil se k ní a za bradu jí vyzvedl hlavu výš, dívali se navzájem do očí.
"Ale ty tvoje... Co s nima je?"
"Moje máš ty!" Zařval na ni, ale pak ji pohladil na tváři.
A jak se k bráně, k tomuto tajemnému člověku Sid dostala? Asi takhle:
Dnešní den začínal jako každý jiný, samozřejmě se vzbudila, jinak by se ani nemohla nikam dostat. Pak přišla ta fáze nechtění vylézt z postele, prostě tam ještě asi půl hodiny ležela a posouvala budík. Nakonec se rozhodla, že vyleze, stejně neměla na výběr. Ať hledala jak chtěla, rodiče doma nenašla, jen nachystanou snídani a u ní přiložený vzkaz: "Dobré ráno, Sidney, doufám, žes nezaspala. Odjeli jsme do lázní, přijedeme večer, dovezeme ti dárky." Tak si z toho nic nedělala a těšila se na dárky. Nachystala se a vydala d školy, jenomže moc dobře neznala cestu,rodiče ji vždycky vozili, takže si ani v množství zatáček neuvědomila, že zatočila špatně. Když už si uvědomila, že tudy cesta nevede, nevěděla kama se vrátit. Bylo to jako bludiště, nebylo obrostené, něco jako bludiště města. Nikde nikdo nebyl, až v jedné z menších uliček uviděla nějakou ženu vylézající ze zapadlého krámku s nápisem "Tattoo studio"
"Paní, paní!" Rozběhla se k ní "Nevíte kama-"
"Jděte ode mě, jděte!" Žena začala utíkat až jí z jednoho ramene sjel svetr. Měla tam očividně čerstvé tetování, bylo ještě zarudlé. Byla na něm lebka obrostená liliemi. Sid žena zmátla, byla jako zblázněná, ale to tetování jí někdo musel udělat, někdo tam vevnitř a vešla tam. Rozhlédala se, zkoušela volat, prošla celou tu budovičku, ale nikdo tam nebyl, nikdo. Jen tam leželo to náčiní k tvorbě toho umění na těle. "A jak si asi mohla potetovat rameno?!" Sama začínala šílet, nikdy nevěděla, že ve městě mají tetovací salon, ani nevěděla, jestli ještě ve svém městě je. Z ničeho nic ucítila Sid bolest v oblasti pravého ramene, zakřičela. Ta jehla! Rozběhla se, pryč, daleko od samodělajícího se tetování. Otáčela se na své rameno, měla tam jen malou čárku, ale byla tam, byla, pořád cítila jak to bolí a nedokázala si to vysvětlit, pomalu ale jistě se přibližovala k obrovské vile s mohutnou stříbrnou bránou.
A můžeme pokračovat, kde jsme skončili
"Jak tvoje?" Zase ji děsil, co asi přijde teď, co? tak co? ta nevědomost ohledně následujíci odpovědi ji deptala, to že on neodpovídá, ale jen se směje jí na odvaze nepřidává.
"Proč se smeješ?! Proč?!" Jeho smích se zhlasoval, byl strašidelnější a Sid začaly téct slzy.
"Co-co po mně ch-chceš?!"
"Své oči, Sid."
"A-ale c-co to zna-zanamená?" Jak mohly být její oči nějak spojené s tima jeho? Její byly úplně černé a ty jeho naopak...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mišule Mišule | Web | 14. listopadu 2011 v 11:58 | Reagovat

Nevím zda se na to zaměřuješ jako na ovídku nebo jednorázovku,ale měla bych dotaz.Nemohla by jsi kdyžtak napsat další díl?

2 Kajaky. Kajaky. | 25. listopadu 2011 v 15:41 | Reagovat

Silent Hill ?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama