Music [] The SIMS real [] :ham Obrázky []
REKLAMY SEM

Nemožné III

17. listopadu 2011 v 20:13 |  Nemožné
A třetí díl je na světě

Týden se táhne den za dnem, ale rodiče se pro Sid nedostavili. No taky vlastně jeli pryč... Sid si u, vlastně ani neví u koho, už celkem zvykla. Vlastně se k ní on, jeho jméno z něho ještě pořád nedostala, chová moc pěkně, stará se o ni jako... Jako by byla jeho sestra nebo tak něco, ikdyž svoji sestru nemůže vidět chudák, Sid o tom dost uvažovala, že je to dost hnusný osud, nevidět to co má nejradši. Jak by bylo asi jí- nevidět maminku a tatínka, tatínka díky kterému vidí, musí ji hodně milovat, musel už když se narodila, když udělal něco takového... Je moc ráda, že vidí, ale pořád je jí jejího "hostitele" líto.
"A řekneš mi konečně jak se jmenuješ?"
"Záleží na tom?"
"Mně ano, víš, začínám tě mát ráda."
"To neříkej!" Práskne s tácem, na kterém byla její snídaně a rychle opustí místnost, ještě bouchne dveřma.
"Co mu je? Přece mu může být jedno jak já... Co já..." Jenže pravda byla, že on na tom byl stejně, taky ji začínal mít rád. Radši se šla dokoupelny upravit. Nechala snídani ležet i s rozbitým hrnkem a rozlitým čajem ležet na zemi a šla dolů. Sešla ty mohutné široké schody obklopené masivním kovovým zábradlím a rozhlížela se. Dole v hale byla jen malá Dem, zase se krčila na pohovce. "Dem?"
"Ano Sid?" Její hlas zněl jako obvykle dost rezechvěle
"Kde máš bratra?"
"Nevím, někam odešel, slyšela jsem bouchnout troje dveře, šel dozadu." Bylo úchvatné, jak dokázala používat ostatní smysly, aby si vynahradila svůj ne-zrak. Sid se rozběhla dozadu, v jejich zahradě ještě nebyla. Slunce venku ji oslepilo, byla už pěkných pár dnů v šeru.
"Kde jsi?!" Hodilo by se dodat jméno, ale když ho nevěděla... Vynořil se přímo před ní.
"Co potřebuješ, Sid"
"Co to bylo za reakci tam nahoře?"
"Co by.."
"Neuhýbej pohledem." Zahleděla se mu do jeho bílých očí.
"Tvoje, teda moje oči... Jakou mají barvu?" Pomalu ale jistě ji taky přestával vidět.
"Nevidíš?" Z jeho pohledu vyčetla, že asi ne. Rozběhla se směrem k domu, ohromě naštvaná na svého otce. Proč není slepá ona?!
Sedla si vedle Dem.
"Jak se teda jmenuje?"
"Ještě ti to neřekl?" Dem poprvé vyzněla jistě a ještě se usmála
"Ne.."
"To víš, nechce se sbližovat."
"Chápu." Už to opravdu chápala
"Shay."
"Cožeto?"
"Jmenuje se Shay."
"Shay..." Bez oznámení se zvedla a šla nahoru do jakoby svého pokoje a hledala svůj mobil, ovšem Dem měla pocit, že ví, co chce Sid udělat a byl správný. Vytáčí číslo svého táty.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mišule Mišule | Web | 19. listopadu 2011 v 12:14 | Reagovat

Děkuji jsi zlatá že mi tu povídku píšeš:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama