Music [] The SIMS real [] :ham Obrázky []
REKLAMY SEM

Březen 2012

Počátek soumraku

24. března 2012 v 19:44 Stories
A když Rea otevřela okno, vyletělo z něj snad milion kousíčků něčeho, co odrazovalo světlo a tímpádem ji na chvíli připravilo o zrak. Byla ztracena, v ten moment jí před očima proletěl celý život. Nemůže dýchat, to může znamenat jen jedno- její pronásledovatel ji dostal.
"Kam si schovala ten svitek?!" křičí na ni, zatímco nespouští ruku z jejího krku. Uvolní stisk a ona rychle sápe po dechu. "Tak kam?!" Skopne ji na zem a čopne si k ní. "Nechtěl jsem, aby to zašlo až tak daleko..." Pohladí ji po tváři. "Ale když ty to pořád nechceš říct."
Rea se na něj podívala tak, jako snad ještě nikdy na nikoho v jejím životě, s takovým odporem. "Raději mě zabij, ale nikdy ti neřeku, kde je." Na to se útočník zvedl a začal do Rey kopat, nemohl ji však vzít za slovo, moc dobře věděl, že ona je jediná, kdo ví, kde se jeho hledaný svitek právě nachází.

Odraz přání

2. března 2012 v 22:25 Stories
Katy každé se každé ráno napřed pracně probírá, a první co udělá potom, co vztane, je, že se na sebe zadívá do zrcadla. Nenamalovaná a s vlasy naprosto do všech stran sice nevypadá zrovna jako Miss, ale při představě svého česání a malování se ve zrcadle odraz mění jak si jen přeje. Ovšem jen ve zrcadle. Dokázala by se do něj dívat celý den, celou noc, neustále, protože cokoliv si jen přeje, na co jen pomyslí, jí vyjeví. Je to zrcadlo jejích touh, přání. Zrcadlo bylo dědictví po prababičce, bylo v mohutném, vyřezávaném a pozlaceném rámu, který mu dodával určitou noblesu.
Když si konečně Kate uvědomila, že už zase u zrcadla stojí půl hodiny a opětovně nestíhá, začala se rychle chystat do práce. Už nemohla znova přijít pozdě, vyhodili by ji. Její pozdní příchody se totiž pravidelně opakovaly. Zrcadlo jí totiž téměř každé ráno vyjevovalo odraz jejího vysněného povýšení, po kterém touží už celých 5 let, tedy od doby co do práce nastoupila.
Po práci se zase vrátila domůpozdě v noci, jako pokaždé. Sedla si zase ke zrcadlu a ono ukazovalo její vysněnou rodinu- manžela a 3 krásné děti, dva kluky a holčičku. Nad tím si zase mohla jen povzdechnout, protože kvůli práci nic jiného nestíhala. Jen letmo pohladila zobrazenou holčičku po vlasech, cítila jak jsou hebké, stoupla se ke zrcadlo čelem a přilepila se rty ke rtům jejího vysněného manžela, cítila, že on to opětuje. To bylo poprvé, co si všimla, že něco takového jde. V tom ji chytil za ruku a stáhl dovnitř do zrcadla.
Ocitla se v tom nejkrásnějším pokoji, co kdy viděla, v tom pro ni nejkrásnějším- její ložnici. Stála naproti toho nejkrásnějšího muže, co kdy viděla, jejího muže a dívala se na ty nejkrásnější tři děti- na její děti. Nevěděla co se vlastně stalo a tak si jen všechno prohlížela. "Maminko, maminko, zavedeš mě dneska na balet?" Pokřikla holčička, ale i tak krásným hlasem. Katy si vždycky sama jako malá přála být baletkou, a teď je jí její dcerka. "Jistě holčičko, ale nevím kdy končím v práci." Manžel se tomu zasmál. "Ale miláčku, ty přece končíš kdy sama chceš, tvá pracovní doba se přizpůsobuje tobě, ne ty jí." Podotknul, Katy si nemohla nepovšimnout, že její "miláček" má stejný hlas jako Antonio Banderas, ten co se jí tak líbí.
Zvykat si na vysněný život snad ani nejde, všechno se za pár chvil zažilo. Žila si svůj vysněný život, ale i to mělo chbu- realitu. Po dvou dnech, co se neobjevila v práci, si o ni začala její spolupracovnice, a vlastně i jedna z mála přátel, se kterýma se stýkala, Monica, dělat starosti. Zašla k ní domů a kupodivu bylo odemčeno. "Katy?!" křičela, ale z nikama nepřicházela odezva. Zamířila hned do ložnice, protože věděla o jejím zrcadle, ikdyž myslela, že "Odraz přání" myslela Katy obrazně. Našla ji tam, u zrcadla úplně mimo, jenom u něj stála a její pohled ani na moment nezamířil jinam, ani když k ní přišla, nic se nezměnilo. Katy nereagovala na nic, jenom tam stála a měla přímo blažený výraz. Když se ji snažila Monica odtrhnout od zrcadla, odvděčila se jí Katy ránou do hlavy a dívala se tam dál. Monica se hodně vylekala, viděla, že něco není v pořádku. Pro jistotu zavolala sanitku, Katy musela jinam.
Po nějaké době ji zavřeli do blázince, dočista se zbláznila, když se nevyskytovala v blízkosti žádného zrcadla, tak byla útočná a mlela něco o té krásné holčičce s neuvěřitelně jemnými vlásky. To samé se také předtím stalo i prababičce.